Dračí báje: Úvod
VĚŠTBA
V lese, na hoře vysoké,
pod nánosy chvojí,
ukryt je kámen,
nápis na něm vytesán stojí:
Za čistou pravdou krčí se hrůza,
průzračné časy zakalí lež.
Podvodník říká, co slyšet chce lůza.
Zkazí se všechno, život si střež.
Pomsta zlých hybridů přepadne kraje.
Za křivdy dávné zaplatí lid.
Pokud se nesplatí daň jak dí báje,
v míru jsi bez šance pokojně žít.
Vstup slunce na nebe zastíní draci,
temnotu osvítí rebelů král.
Obludy tajemné s pomstou se vrací.
Přežije jen, kdo si svobodu přál.
Majetek, moc a nadlidská síla
nemohou zvítězit v nerovném klání.
Příšery porazí až láska a víra,
ty nejsou v srdcích každého k mání.
VĚŠTKYNĚ
Zoufalá Dafne utíká hranici,
nelibost vzbudila za pravdu hlásící.
Vrahové píší krvavé paměti.
Životem zaplatil již každý z deseti.
Bohatý muž vykoupil z vězení
milenku, co čekalo na popel spálení.
V tichosti sama opouští město.
Za hradbami vztyčí prst, ukáže gesto.
Prosté šaty nebohé ženy,
pacholkem kata roztrženy,
nehalí kdysi hebounkou kůži,
po které dychtili zámožní muži.
Plavé vlasy, ve větru vlající,
skrývají mučením zhyzděnou mladici.
Mohutná prsa a hýždě barokních tvarů
ztrácí se v dáli před plamenem žáru.
Je hrůzou zpocená, všechno ji bolí,
utíká k lesu, sotva na nohou stojí.
Prsy pevné jako dvě hlávky zelí,
upustí, když větve oči zasáhnout měly.
Svůj bídný život uchránit musí,
věštba o dracích ji jako oprátka dusí.
Vytesá vzkaz na kamenné desce,
tak splní svoji povinnost věštce.
Za čistou pravdou krčí se hrůza,
průzračné časy zakalí lež…
SLIB
V lese, z vysoké hory,
Zlatokop Henry vidět chtěl kraj.
Uklouzl legračně na kluzkém chvojí,
kryjící testament, co torturu věštkyni stál.
Henry odkrývá tajemný vzkaz.
Rozrušen, nedýchá, cítí napětí.
Celý se chvěje, v těle má mráz.
Překvapen poselstvím ustrne vzápětí.
Ve slovech rebelů král kapičky vody
zrcadlí tvář, kterou důvěrně zná.
A jak to na světě z pravidla chodí,
vtipálek osud rozhodl za všechny z nás.
Henrymu zjevil se duch s oblými křivkami.
Hlas věštkyně Dafne lesem se nes:
„Vykopej jámu, pokrop ji slzami,
na místě, kde skoná tvůj přítel- pes.“
„Objevíš vejce. Černé a chladné.
Daruj lásku, ten kouzelný cit.
Probudit život nebude snadné,
podivné věci začnou se dít.“
Jak mlha nad krajem zmizel duch Dafne,
pes Gaston dlouho byl živ.
Jednou se stane, že struna praskne,
A Henry splní věštkyni slib.
ZROZENO V HROBĚ
Horší než smrt
je pomalá smrt,
když z dogy stává se chrt.
Gaston se mění,
sranda to není,
když ztrácíš přítele.
(mizí mu srst,
nádor má na těle)
Nebuďme bláhoví,
Henry i Gaston ví,
že teď to přijít musí.
(kůži mám husí)
Černého psa do černého hrobu.
Smrt i porod ve stejnou dobu.
Odešel přítel, jenž zanechal dar.
Dar, který uhasí konfliktů svár.
Gastonův nádor na břiše roztržen.
Podivná věc vypadla z těla ven.
Vejce děsivé, větší než pštrosí.
Zjevený duch Dafne prosí:
„Dej vejci lásku, ten kouzelný cit,
od pomsty draků může svět zachránit.“
Henry plní nerad dávný svůj slib,
čeká ho ráno, bojí se usnout, následně probudit.
Pokud se věštkyně Dafne neplete,
začnou se dít podivné věci na světě.