Zlatokop Henry při příležitosti 36. ročníku Hefaistonu- oslav kovářského řemesla na hradě Helfštýn prozrazuje tajemství. Henry po pěti letech odtajňuje storku, jak se ze čtyř šikovných kovářů z Milostovic stávali novodobí nástupci bájného Héfaistose. Přečtěte si příběh o chlapské odvaze, překonané bolesti a životně důležitém smyslu pro humor.

 Tajemství létajících vozíků

„Jak to vlastně dokázal?“ kroutí hlavou Ondřej.
„Pomáhali mu asi všichni svatí“ chechtá se Honza a cigareta mu málem vypadne z pusy. Přidržet si ji nemůže, montuje právě Henrymu vitrínu do nové expozice v muzeu.
„Nepomáhali! Ty závistivé a zákeřné svině mu naopak pěkně znepříjemňovaly život“ rozčílí se jindy klidný Standa, připravující padesáticentimetrové vruty na zachycení asi tři stovky těžkého důlního vozíku.
„Máš pravdu“ potvrzuje Hans, chce kývnout souhlasně hlavou, ale zasyčí bolestí. Ruply mu plotýnky, když v kovářské dílně sestavoval jednotlivé komponenty pro „létající vozíky“.
„Patriku, nechci ti do toho kecat, ale nemyslíš si, že by bylo lepší ty létající důlní vozíky nechat někde parkovat na zahradě, aby zadržovaly dešťovou vodu?“ vtipkuje Honza.
Henryho syn Patrik se s úsměvem podívá na čtveřici kovářů z Milostovic „Bylo by to určitě pohodlnější. Měl jsem objednat v e-shopu nějaké unifikované vitríny a nemusel jsem poslouchat ty vaše kecy“ vyprskne smíchy. „Vy pánové, ani netušíte, jak hodně jste se přiblížili ke svému vzoru. Ten váš slavný Héfaistos vytvářel právě takovéto jedinečné věci“. Zvážní a pokračuje „Po pádu z Olympu musel být rozsekaný na kaši. To byla nějaká bolest“ pronáší již směrem k trpícímu Hansovi.
Pětice chlapů se zamyslí a bez řečí pokračuje v realizaci bláznivého nápadu. Patrik chodí po místnosti s metrem. Kouká od dveří, kreslí křížky na zeď. Stojí u okna a jde k zpět ke křížkům, maže je a posouvá o pár centimetrů. Kováři se mu smějí „Těch pár čísel snad nikoho vytrhne“. Patrik je zpraží pohledem skrz zapatlané brýle „Jo, jo… pár centimetrů a mohl z tebe být Rocco Siffredi“ pronese na adresu vtipálka. Kluci si začnou svého parťáka dobírat.
Patrik stál už několikrát ve všech rozích, usedal na všechny lavice. Nakonec si sedne vedle dřevěné sochy Henryho a čumí (stejně jako ta socha) na bílou zeď s křížky. Poplácá sochu svého otce Henryho, zhluboka se nadechne „Můžeme to rozjet, pánové“.

Nejstarší dochovaná barokní budova ve Zlatých Horách ukrývá pod mohutnými klenbami jedinečné dílo. Čtveřice kovářů z Milostovic ukázala svoji dovednost. Těžkotonážní důlní vozíky od roku 2013 levitují v Království krále rebelů a dobrodruhů. Každým rokem v nich můžeme objevit nový poklad z bohatství Zlatokopa Henryho. Každým rokem můžete poznat to nejlepší z kovářského řemesla na Hefaistonu na hradě Helfštýn.