Šutr s hlavou (2)

V umakartové panelákové koupelně, v slepnoucím zrcadle, pozoruju stárnoucího muže. Začínám být mírně nervózní. Jsem to vůbec já? Kde je ten rošťák s jiskrou v oku? Kde je ten rebel, který se nebál nikoho a ničeho?

Život mě nešetřil. A ani já se nešetřil. Po šedesáti letech boje mám natuty nárok na stříbrný vous a vrásky u očí, když se směju.

Nasadím na hlavu klobouk a hned se poznávám. Jo, jsem to stále já, Henry. Zlatokop Henry.

Chodím po bytě jen v trenclích a širáku, ze kterého mi bimbá zavěšený liščí ohon. Hledám čisté a neděravé ponožky. Prolezu celý byt a nic. Prohrabu bezúspěšně „hory a kopy všeho“. Pak mne to napadne.

Začínám pátrat po somradle. Z jeho dna vytahuju zcela nové fusky, ještě s cedulkou. Ta mrcha nejde urvat, ukousnout ji už nemůžu. Tak zase hledám nůžky. Naleznu jen kudlu. Řežu a pochopitelně fiknu i do ponožky. Navlíkám novou fusku s dírou. No nic, zouvat se asi nebudu. Beru vyprané džíny, triko s mým portrétem a nápisem HENRY & GOLD. Pod ruku se mi dostává vesta s třásněmi. K té se hodí nejlépe koně. Kanady zůstanou dnes doma.

A to hlavní! Kožený váček na šňůrce, napěchovaný mýma zlatýma nugetama. Chci si svoji chloubu zavěsit na krk, ale přes klobouk to hapruje. Smekám jej, tentokrát nad váčkem zvítězím. Ještě nadzvedávám vousy a pod hustým dlouhým porostem rafinovsně ukryju cenný poklad. A opět nasazuju s posvátnou úctou klobouk jako královskou korunu.

V zrcadle zahlédnu hustého týpka. Jen ten vous by potřeboval ještě trochu péče. Popadnu mýdlo s jelenem a začnu s procedurou. Vous je vymydlený, a mokrý. Jsem celý mokrý. Snad to uschne, než přijede. Zabouchávám dveře bytu, nekontroluju ani poštovní schránku a zkratkou chvátám do Muzea.

„Dnešní den bude milý ve společnosti Bohumily“ prozpěvuji si. Ta sexy zrzečka přijede až z Jeseníku. Je kapacita přes historii umění. Omrkne moji plastiku Krista. Je docela možné, že, se ŠUTR S HLAVOU stane součástí knihy o životě a díle sochaře Josefa Obetha. Velký machr regionu neměl příliš štěstí ke konci svého života. Byl odsunut z pohraničí s ostatními Němci.

Snad já na tom budu lépe.

V Muzeu si na poslední chvíli pročesávám stařecký vous a těším se jako malý kluk na setkání s tou nóbl šťabajznou.